Chcete si pořídit nového domácího mazlíčka, ale nevíte, který druh by byl pro vás vhodný? Co obnáší chov morčete, papouška nebo želvy? V následujícím článku se podíváme na to, jaké nároky mají různí tvorové a představíme si výhody a nevýhody těch nejčastěji chovaných. Nejdříve si také řekneme, jak vybrat domácího mazlíčka, na co při výběru dávat pozor a jak se vyvarovat nejčastějším chybám.
Výběr domácího mazlíčka
Při výběru nového kamaráda si vždy ujasněte, kolik času jste ochotni mu každý den věnovat. Pokud si budete vybírat osrstěná zvířata, je důležité mít na paměti, že srst může způsobovat alergické reakce, ujistěte se proto, že alergií na srst netrpí nikdo, kdo bude v každodenním kontaktu s novým chlupáčem. Některá zvířata jsou také náročnější na prostor, pokud si budete vybírat mazlíčka do bytu, i toto berte v potaz. Dále si položte otázku, kolik jste ochotni investovat do pravidelných měsíčních nákladů za krmivo a podestýlku, ale také nečekaných výdajů za případnou veterinární péči.
Nyní si již pojďme představit nejčastěji chované domácí mazlíčky.
Zakrslý králík: Roztomilý a cvičitelný
Zakrslý králík je oblíbený domácí mazlíček. Mezi výhody může patřit to, že pokud chcete aktivně trávit čas s vaším novým kamarádem, dá se s králíkem provozovat obdoba agility, tzv. králičí hop – jedná se o překonávání různých překážek, tunelů a podobně. Králík jako domácí mazlíček vyžaduje každodenní pozornost, v tomto ohledu může být jeho chov náročnější.
Pro chov králíka je ideální zhruba metrová klec, výhodou je, že králík se dá naučit na králičí záchůdek, do kterého se používá speciální stelivo, do zbytku klece můžete umístit například starou pratelnou látku, nebo se držet osvědčené klasiky, dřevěných hoblin. Krmení se sestává ze speciálních granulí pro králíky, čerstvého sena, v létě potom luční trávy, krmnou dávku lze zpestřit různými druhy zeleniny a ovoce. Samozřejmostí je čerstvá voda. Králík se dožívá průměrně okolo sedmi let.
Ještěrka: Nenáročný tichý společník
Ještěrek existuje různé množství druhů se stejně různými nároky na chov. Výhodou je zpravidla absolutní nehlučnost a poměrně snadná péče. U tropických druhů bývá pravidlem potřeba častého rosení, aby byla udržována vysoká vzdušná vlhkost, která panuje v tropickém deštném lese. Dále také svícení UVB zářivkou, která poskytuje záření nutné pro syntézu vitamínů v těle daného živočicha. Chov terarijních zvířat je spíše atraktivní pro oko pozorovatele, ochočit si ještěrku nemusí být úplně snadné. Na druhou stranu – ještěrka nebude vyžadovat každodenní kontakt, pokud jste časově vytížení, může být ještěrka ideální mazlíček právě pro vás.
Krmení u býložravých druhů tvoří ovoce a zelenina, u hmyzožravých pak nejčastěji cvrčci, mouční červi, nebo kobylky.
Pro začínající chovatele je velmi vhodným druhem gekončík, který vyžaduje terárium připomínající poušť – na dno se hodí vyšší vrstva písku, ve které si rád zahrabe, do prostoru umístěte úkryt (například keramický „kmen“) a pár kamenů, na které může vylézat. Je třeba zajistit kolísání teplot ve dne a v noci – přes den sviťte běžnou zářivkou, která zvýší teplotu v teráriu, alternativou je topný kámen, na noc zdroj tepla vypněte. Do terária patří nehluboká nádoba s vodou, tu je nutno pravidelně měnit.
Gekončík se živí moučnými červy, kobylkami a cvrčky. V závislosti na zvoleném hmyzu se krmí 1–3krát do týdne. Tento druh by se dal označit jako nejméně náročný domácí mazlíček.
Želva: Mazlíček na desítky let
U želv můžete vybírat mezi suchozemskými, které se chovají v teráriu a vodními, které vyžadují nádobu s vodní plochou. Pokud se rozhodnete pořídit si želvu, mějte na paměti, že jsou to dlouhověcí tvorové. Želva je závazek na desítky let. Podestýlkou pro suchozemské želvy mohou být speciální pelety, které snadno seženete ve specializovaných prodejnách. U vodních želv také myslete na to, že ačkoli je jejich růst podmíněn velikostí chovné nádoby, z roztomilé maličké želvičky vyroste statná želva dožadující se většího prostoru. To je důvod, proč se mnoho lidí vodních želv po čase vzdává. Dále je také nutno udržovat v čistotě vodní filtr.
Suchozemské želvy vyžadují stravu na bázi ovoce a zeleniny, lze ji zpestřit například žížalou či slimákem. Vodní druhy vyžadují stravu s dostatkem bílkovin, to znamená drobné vodní korýše, rybí filé a podobně. Dnes již není problém zakoupit speciální krmiva určená pro vodní želvy. U želv také platí, že nepatří k mazlivým domácím zvířatům, ale například pro alergiky na srst by mohla být „trefou do černého.“
Papoušek: Upovídaný mazlíček
Co může spojovat papouška a želvu? Je to fakt, že velké druhy papoušků se mohou dožívat několika desítek let, dokonce přežít i své majitele. Velké druhy papoušků ovšem patří k neobvyklým domácím mazlíčkům, jejich chov vyžaduje více zkušeností, mají také větší nároky na prostor – ideální je nechat občas papouška vyletět z klece, což ale v malém bytě nemusí připadat v úvahu. Jsou také společenští, vyžadují pravidelný kontakt, povídání si, různé podněty ve formě hraček. Inteligence velkých druhů papoušků dosahuje úrovně tří až pětiletého dítěte.
Už tak neobvyklé ale není chovat malé a střední druhy papoušků, oblíbeným společníkem je andulka. Ta patří k velmi snadno ochočitelným druhům, pro děti (ale i dospělé) je atraktivní možnost naučit andulku mluvit. Tento druh se také spokojí s menším prostorem, ale samozřejmě platí, že čím více místa, tím lépe.
Papoušci se krmí nejčastěji již hotovými směsmi, vhodně namíchanými pro daný druh. Ocení ale i vaječnou míchanici, kousek jablka nebo pampeliškové listy.
Velkou nevýhodou může být prašnost, které nelze dokonale zabránit. Je způsobena impregnačním prachem, kterým si papoušci udržují peří. V případě, že papouška vypustíte z klece, může se také stát, že svým trusem znečistí zařízení interiéru, i s tím je třeba počítat. Papoušek může být i poměrně hlučný. Peří je stejně jako srst alergenní, nezapomeňte na to.
Činčila: Malý akrobat
Mile vypadající chlupaté zvířátko, které se těší velké oblibě. Je průměrně dobře ochočitelná, ale nepatří k hodně mazlivým domácím mazlíčkům, pokud si jí pořídíte, budete se těšit spíše z jejích akrobatických kousků. Což naznačuje, že činčila je prostorově náročnější, ocení velkou klec s rozmístěnými větvičkami, na kterých může dovádět. Nejvíce aktivní je večer a v noci, není proto úplně vhodná do místnosti, kde se pravidelně spí. Specifikem činčil je jejich udržování srsti koupáním ve speciálním písku. Koupací písek pro činčily seženete zcela běžně v obchodech se zvířaty a chovatelských potřebách.
Krmení činčil spočívá v pravidelné denní dávce speciálních granulí přímo pro činčily, dále podávání čerstvého sena a pitné vody.
Křeček: Mazlíček v běhacím kolečku
Křeček je oblíbený domácí mazlíček. Dožívá se poměrně nízkého věku (max. 3–4 let), báječně se ale hodí jako domácí mazlíček do bytu, nepotřebuje velkou klec ke svému spokojenému žití. Spíše je dobré nabídnout křečkovi hračky jako jsou běhací kolečko, různé tunely či žebříky. Dnes je již možné koupit speciálně upravené ubikace s různými herními prvky. Je aktivní navečer a v noci, je tedy dobré umístit ho do místnosti, která bude přes noc prázdná, neboť křečkovo dovádění by mohlo spící osoby rušit.
Existují speciální granule a krmné směsi, u křečků je třeba dbát na rozumnou krmnou dávku, křečci mají sklony k tloustnutí. Jako pamlsek lze podat například oříšky, ale znovu-všeho s mírou.
Klasickou podestýlkou jsou dřevěné hobliny, v bytě je dobré myslet na to, že vydrží dokonale pohlcovat pachy asi dva dny, je tedy nutné podestýlku pravidelně měnit.
Morče: Domácí mazlíček do bytu
Morče se dá považovat za nejvhodnějšího domácího mazlíčka do bytu. Je aktivní přes den, ale nevyžaduje zábavu ve formě třeba běhacího kolečka, vystačí si s obráceným keramickým květináčem. Je společenské, pokud nemáte každý den čas si s morčetem pohrát, pořiďte si nejlépe dvě, ideální jsou samičky z jednoho vrhu. Umístěte je do zhruba metrové klece. Vhodnou podestýlkou jsou hobliny, méně vhodné jsou dřevěné pelety (lépe sají pachy, ale dlouhodobě způsobují otlaky na tlapkách), případně jejich kombinace. Morče se projevuje různými zvuky, ale není nikdy hlučné po dlouhou dobu. Je také ideální domácí mazlíček pro děti – na rozdíl od jiných druhů morče dříve uteče, než kousne. Navíc je jeho chov velmi nenáročný, samostatnou péči zvládne již školou povinné dítě.
Strava je specifická, morče si neumí vytvářet vitamín C, musí ho proto dostávat z potravy ve formě čerstvé zeleniny a ovoce, v létě je skvělou volbou luční tráva. Lze zakoupit granule s vysokým obsahem vitamínu C, ty jsou též velmi vhodné.
Rada na závěr
Při výběru samotném pak dbejte na to, aby zvíře vypadalo zdravě (žádné výtoky, abnormality kožního povrchu, zvíře není vytrvale apatické). A nyní nezbývá než popřát šťastnou ruku při výběru a spoustu radosti z nového člena rodiny!
